Naše škola
Michaela Vychopňová, 8. A
Školo, ty jsi stále stejná,
chodí do tebe žáků hejna.
Už nám stárneš, máš už 30 let,
ale za to pořád stejně hezký vzhled.
Všichni tě moc mají rádi, jsou to tvoji
kamarádi.
Učíš nás jen dobré věci,
co nám budou ku pomoci.
Prošlo tebou hodně dětí,
pak utekly jako smetí.
Někteří jsou studující,
jiní zase pracující.
Čeština, fyzika, matika,
už nás škola zatýká.
Učitelé nás jen mučí,
pořád nás jen něco učí.
|
Naše škola
Anna Hažáková, 8. A
Školo teď máš třicet let,
už jsi jako krásný květ.
Prošly Tebou žáků hejna,
ale Ty jsi pořád stejná.
Dbáš na svůj dobrý vzhled,
je na Tebe radost pohledět.
V Tobě je jen učení,
které je jak mučení.
|
Naše škola
Lýdie Surovíková, 8. A
Školo naše ty jsi stále stejná,
chodí do tebe žáků hejna.
Někdy nás máš všechny v hrsti,
jako tygry v pasti.
Učitelé nás mají taky určitě někdy dost,
hlavně když se ukáže nějaký ten host.
Ve škole jsme někdy drzí a učitelé
do žákovských knížek si stěžují.
V naší třídě si pomáháme,
ale písemky raději odkládáme.
Strašně se těšíme na výlet,
ale to pak učitelé z nás mají obrácený svět.
|
Škola
Vendula Juřicová, 8. A
Školo!
Někdo Tě moc nemá rád,
jiný se Tě bojí,
další je Tvůj kamarád
a v klidu k Tobě chodí.
Učíš lidi poznat svět,
kde je sever a kde jih,
co je tohle to za květ
a proč v zimě padá sníh?
Kolik lidí Tebou prošlo?
Pět tisíc či šest?
Kolik je na zemi lidí?
Snad tolik jak hvězd?
Na to vše nám zodpovíš,
l když je Ti třicet let.
Protože Ty všechno víš,
pomáháš nám poznat svět.
|