PLENÉR 2008 - kreslení v přírodě - Velké Karlovice, 16. - 17. 6. 08

Ve dnech 16. - 17. 6. 08 jsme se my členové výtvarného kroužku samozřejmě spolu s panem učitelem Fialou vydali kreslit do přírody. Na chatě v Karlovicích si z nás počasí dělalo srandu, ale my si klid, okolní přírodu i velkou vzdálenost od jakýchkoli učebnic náležitě užili.

1. den
První den ráno jsme spolu se spacáky, dvěma litry pitné vody, štětci, úhly, papíry, tužkami - no, bylo toho prostě hodně - vydali do školy a po třetí hodině vyrazili na autobus (Já jsem samozřejmě při svém štěstí stihla ještě písemku z dějepisu - jak jinak.). Ve Vsetíně jsme přestoupili do nacpaného autobusu a vyrazili k Velkým Karlovicím. Dokonce jsme vystoupili na správném místě. Možná to bylo i tím, že tam byla konečná.
Po dvou a půl kilometrech chůze - při kterém se nám pitná voda notně pronesla - jsme se ocitli před krásnou malou chatou. Obhlédli jsme to tam a rozhodli se, že začneme kreslit. Na kopci, který nám poskytl nádherný pohled do údolí, jsme chtěli kreslit, jenže počasí nám nepřálo. Začalo pršet a my se dali na ústup směrem k chatě. Když jsme k chatě došli, tak samozřejmě pršet přestalo. Zbytek dne jsme strávili u chaty, abychom počasí nedali možnost se nám znovu vysmát. Kreslili jsme chatu, nebo okolní stromy. Kromě kreslení se hrála třeba šišková válka, hoňka nebo petang, kterému jsem nějak nepřišla na chuť. Petang mi byl známý z reklamy na Becherovku (nebo na nějaký jiný alkohol, už si to nepamatuju) a považovala jsem jej za nudnou hru. Sama jsem si to zkusila, ale vzhledem k mé šmatlavosti jsem to pro jistotu zase nechala na těch šikovnějších. Sledovat hru mě, ale bavilo. Vznikly velice zajímavé hlášky a reakce vůbec. 

Nejkrásnější okamžik dne bylo pro mně grilování kuřat. Sledovat oheň, otáčející se kuřátka s křupavou kůrčičkou bylo velice uklidňující. Kuřata byla tak výborná, že jsem jim odpustila i to, že jsem si při sledování toho, jak je jim v ohni teploučko připálila žárem boty.  

Po večeři jsme si vykládali historky, jak strašidelné, tak nevysvětlitelné, o kterých si stejně myslím, že se dějí jenom proto, aby si lidé měli u táboráku co vykládat. Každopádně jsme všichni po náročném dni večer spali jak zabití. (Teda minimálně já spala jak zabitá, takže vlastně moc nevím co ostatní)
 

2.den
Ráno se nám moc nechtělo vstávat. Jediný čilí byli pan učitel a Martin Maňák, kteří vstali o hodně dřív než zbytek. My ostatní jsme si ještě chvilku užívali stavu mezi spánkem v probuzením a pak se dokolébali ke snídani. Snídaně se mi taky líbila to vím jistě, jen si zrovna nemůžu vzpomenout co jsem to vlastně jedla. Nu což, hlavní je že mi utkvělo, že to bylo dobré. Naše první výtvarná práce byla ten den studijní kresba. Ne, že by se nám chtělo nějak moc studovat, ale zase pršelo, takže jsme si každý našli nějaký předmět a ten kreslili. Bylo to vlastně kreslení detailu, ale pan učitel říkal, že kreslíme studijní kresbu, tak proč mu nevěřit.        

Po obědě (na oběd byl mimochodem výborný guláš, kterého jsem si i přidala) se počasí trochu umoudřilo a my se vydali nakreslit chatu, která byla asi o kilometr dál. Bylo to náročné, (třeba já sem si sedla tak blbě, že mi pak hrozně brněly nohy) ale zvládli jsme i tohle. Když jsme měli i tuhle část dne za sebou, tak přišlo loučení s milou, útulnou chatou i okolím. Loučení spočívalo hlavně v tom, že jsme uklidili natropený nepořádek, sbalili věci a vyšli směrem k autobusové zastávce. Cesta zpátky byla lepší, protože vypitá pitná voda, se nám už tolik nepronesla.
 Mně osobně se čas strávený kreslením velice líbil.

 

Tereza Špačková 9.A