Štěňátko

Jana Sochorová

Máme doma štěňátko,               

co vyrostlo za krátko.                                

Jak tak jednou venku běhá,              

díru našlo, už ven šplhá.            

Bouda prázdná miska plná,       

ale štěně není doma.                  

„Jsem už přece velký pes“,               

myslí si a čmuchá ves.                              

Chodím venku, pejska volám,

odpověď však nedostávám.

Venku šero, už se stmívá,

a štěně se neozývá.

Pejsek ale radostně,

přiběhne si vítězně.

Celou ves už přece zná,

v náruči mi usíná.

Teď spí v teple domova,

vyspí se dorůžova.