Lavice Školní (Tereza Špačková)

Nejspíš, protože lavice školní jsou školní, poskytují nám veliké množství informací. Asi tuto mánii pochytili od učitelů, kteří se nám snaží alespoň pár informací vtlouct do hlav. Ano, to co nám vykládají, má někdy i jisté zajímavé znaky, ale školní lavice to nepřekoná. To, co učitelé říkají, se dá najít všude, ale příběhy školních lavic jsou neopakovatelné a nenahraditelné. Nechápu, proč se zakládají třídní knihy, které našim potomkům nic důležitého nesdělí. Proč nikdo nezakládá školní lavice? Kdyby někdo zakládal lavice, tak za pár let nastřádá velice zajímavé informace, ze kterých by poté mohl udělat i kroniku. Někdo z žáků se třeba stane slavným a jen díky srdci vyřezaném a do školní lavice jej lidé mohou usvědčit z toho, že měl něco se svou spolužačkou. To by žádná třídní kniha nikdy neřekla. Myslím, že lidé by měli lavice chránit a ne je likvidovat! Takové ty čistílky by měl někdo poučit o tom, jak velké škody v historii mohou napáchat. Pořád by něco čistili a vůbec strašně rádi ničí důležité informace. Když je svým nezodpovědným čištěním tak znehodnotí, nikdo už nezjistí, s kým Karel kdysi chodil, kdo je největší slepice školy, nebo který učitel je největší poděs. Podle mě lavice velice všestranně rozvíjejí žáky. Díky lavicím se budoucí řezbáři naučí zručně vyřezávat svůj monogram, budoucí básníci se naučí svým básním díky přisprostlým veršům o spolužácích, malíři si vyzkoušejí kresby srdcí a budoucí politici se naučí nadávkám. No nic, už musím jít, hodina počítačů končí a já chci ještě na lavici v učebně matematiky vyrýt monogram svůj a monogram svého zlatíčka....

Pan Jánevím (Tereza Špačková)

Zjistila jsem, že existuje někdo, kdo může snad úplně skoro za všechno, co si člověk nedovede vysvětlit nebo co neví. S tím člověkem se setkávám dnes a denně. No spíš bych měla říci, že o něm slyším dnes a denně. Každou chvíli něco vyvede. Mluvím o panu Jánevím. Má toho na svědomí opravdu hodně. Třeba dnes jsem se dověděla, že to byl on, kdo vyhrál bitvu Tří císařů. Učitel se na to totiž ptal jednoho mého spolužáka a ten mu odpověděl:,,Já nevím." Chudák pan Jánevím - zase jej práskli. Být já v jeho kůži, tak bych asi padla. Čím dál tím víc si uvědomuji, kolik má ten pan Jánevím práce. Pořád musí lidem něco schovávat nebo prostě jinak dokazovat svoji existenci. Dá mu to myslím strašnou práci a přitom se to a ani neutají, lidé hned vědí, kdo to udělal. Stačí obyčejné:,,Kdo mi schoval ten sešit? Tady jsem ho měl!“ „Já nevím. Máš si na něj dávat pozor." Pana Jánevíma je mi potom i hodně líto. Chudák, co mu to dalo práce a přitom hned všichni ví, že to má na svědomí. Pan Jánevím bude asi hodně zručný v maskování. Myslím si, že jeho jediné štěstí je, že nikdo ho ještě nikdy nezahlédl. Kdo myslíte, že na něj ukáže? Kdo nám řekne, jak vlastně vypadá? Já nevím.